Zpráva o otevření hrobky od Julia Krause z roku 1908
Hrobka rodiny Rädernů
Je ještě stále mnoho obyvatel Frýdlantu, kteří své město málo znají. Když sepřed mnoha týdny objevila kniha "Ein Tag in Friedland" ["Jeden den ve Frýdlantě", pozn. M. S.], ptal se kdekdo u obrázku "Redernská hrobka", kde a co to vlastně je. Událost posledních dnů umožnila zveřejnit skutečně úplnou zprávu o existenci nádherné pohřební kaple, ačkoliv u mnoha lidí mohla vyvolat více zájmu radost z tajuplného, nebo lépe řečeno, děsivého, než by byly mohly vzbudit místní a kunsthistorické památky.
Nové vydláždění zmíněné kaple si vyžádalo, že horní deska redernské hrobky musela být sňata. V roce 1880 naposledy jen na krátký čas otevřená, zažila tichá hrobka samozřejmě nyní mnoho – snad až moc – návštěvníků, které tam vedly zvědavost nebo skutečný zájem. V následujících řádcích je umožněno krátké popsání. Julius Helbig nám sděluje ve svých "Geschichte der Stadtkirche in Friedland" ["Dějiny městského kostela ve Frýdlantě", pozn. M. S.], 1. díl, s. 27–31, skoro přesně obsah místnosti; některé změny s sebou přinesla ničivá doba, některé by bylo třeba dodělat.
Šest schodů z cihel, každý 25–38 cm vysoký, vede na rovněž z cihel sestávající podlahu hrobky, která se nachází 2.30 m pod kaplí a je zaklenuta plochou, hned na dlažbě začínající klenbou. Místnost jev půdorysu skoro čtvercová, kolem 4.60 m dlouhá a široká. Naproti vchodu se nachází ústí známého podkovitého okna, které ale "péčí" mládeže neposkytovalo mrtvým spícím ani světlo, ani vzduch, nýbrž bylo úplně ucpáno kameny, přebytečnými školními věcmi atd. Právě před oknem a přesně pod místem, kde se nahoře skví bronzová socha, leží pozůstatky nejmocnějšího z onoho hrdého rodu: Melchiora z Redernu, pána na Frýdlantě a Závidově, prezidenta dvorské válečné rady za Rudolfa II., který jako polní maršál bojoval proti Turkům a svému císaři vybojoval tři bitvy oslavené [bronzovými tabulemi] na pomníku. Mezi zbytky dubové rakve, do níž Kristián Kryštof Clam-Gallas nechal uložit kosti hrdiny při otevření hrobky 1808 (tedy před sto lety), se nacházejí kosti, černý samet po kusech ještě dobře zachovaný, části železného brnění. Sametem potažená železná helma skrývá nápadně malou lebku a krátkou bodnou zbraň, o jejíž drahocennosti vyprávějí stopy po zlacení a zbytcích stříbra na rukojeti. (Jak se říká, byly helma a dýka přeneseny do frýdlantského zámku.)
Vpravo od těchto zbytků stojí velká rakev, která skrývá množství kostí, z nichž je jedině patrno pět lebek. Víko rakve, které jako všechny ostatní, s jednou jedinou výjimkou, nese stopy násilného otevření – svádí se to na Švédy – zdobí v tepané práci redernský znak, písmena Ch. B. v. R. F. [Christoph baro von Redern Freiherr, Kryštof, svobodný pán z Redernu, pozn. M. S.] a datum 4. Martyi (března). Další taktéž vpravo stojící rakev (všechny jsou z mědi se dvěma nebo čtyřmi kruhy k nesení, částečně také opatřené závěsným zavíracím zařízením) obsahuje jen zbytky dřevěné rakve, třetí je skoro prázdná. Vlevo stojí malá rakev se zcela v látce zahalenou mrtvolou, každopádně ukrývá nějakou ženu. Zcela vlevo v rohu nese velká rakev křídou napsaná písmena „Nescimus, sit. Fabian v. Rädern“. [Nevíme, Fabián z Redernu, pozn. M. S.]. Nápis na železném plechu zavěšeném na háku vlevo od vchodu žlutými písmeny na černém podkladu ukazuje seznam všech, kteří zde našli své poslední místo odpočinku. Po ruce je také malý štít s dalšími údaji. Obsah této tabule přineseme v nějakém z dalších čísel tohoto listu [Friedländer Zeitung, pozn. M. S.]. Už jen krátkou dobu a těžká deska zase uzavře místnost, snad na staletí zůstanou mrtví nerušeni. Na nás při prohlížení pozůstatků vznešeného rodu zavanul pozdrav ze starých časů, ale také připomínka "Všechno pozemské je pomíjející."
Julius Kraus
[Die Gruft der Familie Rädern in Friedland, in: Friedländer Zeitung 14, Nr. 80, 4. 7. 1908, s. 4]
Obrázek - litografie z roku 1880 ze sbírky Doc. PhDr. Mgr. Milana Svobody, Ph.D
Nové vydláždění zmíněné kaple si vyžádalo, že horní deska redernské hrobky musela být sňata. V roce 1880 naposledy jen na krátký čas otevřená, zažila tichá hrobka samozřejmě nyní mnoho – snad až moc – návštěvníků, které tam vedly zvědavost nebo skutečný zájem. V následujících řádcích je umožněno krátké popsání. Julius Helbig nám sděluje ve svých "Geschichte der Stadtkirche in Friedland" ["Dějiny městského kostela ve Frýdlantě", pozn. M. S.], 1. díl, s. 27–31, skoro přesně obsah místnosti; některé změny s sebou přinesla ničivá doba, některé by bylo třeba dodělat.
Šest schodů z cihel, každý 25–38 cm vysoký, vede na rovněž z cihel sestávající podlahu hrobky, která se nachází 2.30 m pod kaplí a je zaklenuta plochou, hned na dlažbě začínající klenbou. Místnost jev půdorysu skoro čtvercová, kolem 4.60 m dlouhá a široká. Naproti vchodu se nachází ústí známého podkovitého okna, které ale "péčí" mládeže neposkytovalo mrtvým spícím ani světlo, ani vzduch, nýbrž bylo úplně ucpáno kameny, přebytečnými školními věcmi atd. Právě před oknem a přesně pod místem, kde se nahoře skví bronzová socha, leží pozůstatky nejmocnějšího z onoho hrdého rodu: Melchiora z Redernu, pána na Frýdlantě a Závidově, prezidenta dvorské válečné rady za Rudolfa II., který jako polní maršál bojoval proti Turkům a svému císaři vybojoval tři bitvy oslavené [bronzovými tabulemi] na pomníku. Mezi zbytky dubové rakve, do níž Kristián Kryštof Clam-Gallas nechal uložit kosti hrdiny při otevření hrobky 1808 (tedy před sto lety), se nacházejí kosti, černý samet po kusech ještě dobře zachovaný, části železného brnění. Sametem potažená železná helma skrývá nápadně malou lebku a krátkou bodnou zbraň, o jejíž drahocennosti vyprávějí stopy po zlacení a zbytcích stříbra na rukojeti. (Jak se říká, byly helma a dýka přeneseny do frýdlantského zámku.)
Vpravo od těchto zbytků stojí velká rakev, která skrývá množství kostí, z nichž je jedině patrno pět lebek. Víko rakve, které jako všechny ostatní, s jednou jedinou výjimkou, nese stopy násilného otevření – svádí se to na Švédy – zdobí v tepané práci redernský znak, písmena Ch. B. v. R. F. [Christoph baro von Redern Freiherr, Kryštof, svobodný pán z Redernu, pozn. M. S.] a datum 4. Martyi (března). Další taktéž vpravo stojící rakev (všechny jsou z mědi se dvěma nebo čtyřmi kruhy k nesení, částečně také opatřené závěsným zavíracím zařízením) obsahuje jen zbytky dřevěné rakve, třetí je skoro prázdná. Vlevo stojí malá rakev se zcela v látce zahalenou mrtvolou, každopádně ukrývá nějakou ženu. Zcela vlevo v rohu nese velká rakev křídou napsaná písmena „Nescimus, sit. Fabian v. Rädern“. [Nevíme, Fabián z Redernu, pozn. M. S.]. Nápis na železném plechu zavěšeném na háku vlevo od vchodu žlutými písmeny na černém podkladu ukazuje seznam všech, kteří zde našli své poslední místo odpočinku. Po ruce je také malý štít s dalšími údaji. Obsah této tabule přineseme v nějakém z dalších čísel tohoto listu [Friedländer Zeitung, pozn. M. S.]. Už jen krátkou dobu a těžká deska zase uzavře místnost, snad na staletí zůstanou mrtví nerušeni. Na nás při prohlížení pozůstatků vznešeného rodu zavanul pozdrav ze starých časů, ale také připomínka "Všechno pozemské je pomíjející."
Julius Kraus
[Die Gruft der Familie Rädern in Friedland, in: Friedländer Zeitung 14, Nr. 80, 4. 7. 1908, s. 4]
Obrázek - litografie z roku 1880 ze sbírky Doc. PhDr. Mgr. Milana Svobody, Ph.D
