Zpráva Franze Némethyho o otevření hrobky Redernů 17. června 1808
„17. června [1808] byla ve frýdlantském městském kostele otevřena rodinná hrobka svobodných pánů z Rädernu, nacházející se vlevo od hlavního oltáře.
Do této celkem velké a suché klenuté místnosti vedou kamenné stupně.
Do této celkem velké a suché klenuté místnosti vedou kamenné stupně.
Vpravo od vchodu stojí čtyři velké měděné rakve za sebou. Každá je v hlavách a v nohách, některá také po stranách opatřena silnými mosaznými kruhy k nesení.
Na některých jsou letopočty a na víkách vytepané kříže.
Na některých jsou letopočty a na víkách vytepané kříže.
Všechny rakve byly uzavřeny závěsnými zámky, které však chybějí. Pátá velká, taktéž měděná rakev stojí v pozadí. Jsou na ní umístěny redernský erb a písmena
C. H. R. V. R. F. den 4 Martij (4. března). Těchto pět rakví bylo otevřených. Uvnitř leží napůl rozpadlé lebky, kosti, a na troud proměněné oděvy. V jedné z nich byl nalezen napůl zrezivělý rapír.
C. H. R. V. R. F. den 4 Martij (4. března). Těchto pět rakví bylo otevřených. Uvnitř leží napůl rozpadlé lebky, kosti, a na troud proměněné oděvy. V jedné z nich byl nalezen napůl zrezivělý rapír.
V rakvi s erby leží tři lebky a kosti, v druhé byla ještě celá dřevěná rakev. Na vlhkých víkách měděných rakví se uvnitř usadila velmi rozežírající měděnka.
éměř uprostřed hrobky stála zcela rozpadlá dřevěná rakev bez víka, v níž byly nalezeny nevelká lebka a kosti, pozlacený rapír a ještě nerozpadlá černá sametová čapka pláště téže látky a přílba ze železného plechu, překrytá černým, ještě zcela zachovalým sametem. Rakev byla vyložena černým suknem.
Podle popisu Rädernova pohřbu, sestaveného magistrem Martinem Nusslerem v roce 1601,[2]jsou bezespory v této dřevěné rakvi pozůstatky Melchiora von Rädern, svobodného pána a rytíře, pána na Frýdlantu atd. jako posledního, který zde z této rodiny byl pohřben 6. ledna 1601.[3]Tato dřevěná rakev stála uvnitř jiné, cínové, která však podle tradice a pravděpodobnosti byla v roce 1732 rozlita na píšťaly frýdlantských varhan. – Zlatý řetěz, prsteny a jiné drahocennosti, jimiž byl zesnulý ozdoben, si měli nepřátelští Švédové vzít s sebou. Také cenný monument Rädernů byl těmito nepřáteli rozladěn a oloupen. Chtěli-li bychom soudit podle monumentů a jejich nápisů postavených ve frýdlantském kostele, podle letopočtů na některých rakvích a podle obsahu pohřební řeči, pronesené při pohřbu rytíře Melchiora von Rädern, jsou v hrobce pohřbeni ještě následující nebožtíci:
- Salomone von Schönaich, manželka Friedricha von Rädern a matka proslulého Melchiora, zemřela léta 1556.[1]
- Friedrich von Rädern mladší, její syn, zemřel roku 1562.[2]
- Friedrich von Rädern starší, otec Melchiorův, zemřel 1564.[3]
- Anna von Parchwitz, manželka Hannse Georga von Rädern, Melchiorova bratra, zemřela 1566.[4]
- Christoph von Rädern mladší, syn Hannse Georga von Rädern a vnuk Friedricha staršího, zemřel 1595.[5]
Tři lebky a kosti, které leží ještě v oné velké měděné rakvi označené erbem, jsou pravděpodobně těla synů Friedricha staršího, totiž Fabiana a Christopha staršího,
z nichž první zemřel v roce 1572, druhý roku 1591. Jejich dřevěné rakve se patrně již rozpadly a kostry byly pak položeny do výše popsané rakve. Z rodu Rädernů je tu pohřbeno devět osob. Friedrich von Rädern měl sedm synů. Sebastian a Georg však zemřeli v roce 1579 a 1586 ve Slezsku a pravděpodobně také tam byli pohřbeni. Melchior přežil svých šest bratří. Jeho jediný syn Christoph byl po bitvě na Bílé hoře prohlášen za rebela. Utekl se svou matkou do Polska, kde se život obou uzavřel. Jejich vyobrazení stojí sice na monumentu Rädernů, jejich mrtvá těla však netlejí v domovské zemi. V této pohřební komoře byla nalezena jen rozpadlá prkna a prach.
V hrobce Bieberštejnů[6], která se nachází pod hlavním oltářem, není vidět nic než dřevěné rámy, na nichž stály rakve, pak lebky a kosti. Poslední z tohoto rodu, Christoph von Bieberstein, který nechal v roce 1551 vystavět nynější městský kostel a část horního zámku, zde byl pohřben v prosinci téhož roku.”
z nichž první zemřel v roce 1572, druhý roku 1591. Jejich dřevěné rakve se patrně již rozpadly a kostry byly pak položeny do výše popsané rakve. Z rodu Rädernů je tu pohřbeno devět osob. Friedrich von Rädern měl sedm synů. Sebastian a Georg však zemřeli v roce 1579 a 1586 ve Slezsku a pravděpodobně také tam byli pohřbeni. Melchior přežil svých šest bratří. Jeho jediný syn Christoph byl po bitvě na Bílé hoře prohlášen za rebela. Utekl se svou matkou do Polska, kde se život obou uzavřel. Jejich vyobrazení stojí sice na monumentu Rädernů, jejich mrtvá těla však netlejí v domovské zemi. V této pohřební komoře byla nalezena jen rozpadlá prkna a prach.
V hrobce Bieberštejnů[6], která se nachází pod hlavním oltářem, není vidět nic než dřevěné rámy, na nichž stály rakve, pak lebky a kosti. Poslední z tohoto rodu, Christoph von Bieberstein, který nechal v roce 1551 vystavět nynější městský kostel a část horního zámku, zde byl pohřben v prosinci téhož roku.”
(Z archivu doc. PhDr. Milana Svobody, Ph.D.)
